Anglicky už od peřinky? You can do it!💪

Tak kdy mám s tou angličtinou teda začít? Hned po narození, nebo až bude umět aspoň trošku česky? Nebudu mu tím zbytečně plést hlavu? A má to vůbec smysl, když mi neodpoví…? Na všechny tyto otázky už existují vědecké odpovědi a mýty, které by mohly rodiče odradit od startu jazykového rozvoje už od miminka, jsou již 50 let vyvráceny. Netrapte se proto otázkami ZDA nebo KDY začít s dalšími jazyky. Hledejte spíše způsob, JAK to udělat, aby to bylo zábavné a přínosné pro vás i pro vaše miminko.

🧠🤰 „Great, now I’m never gonna get that song out of my head!“🤰🧠

Jedna z mnoha ikonických hlášek Mickeyho z filmu Kdopak to mluví není daleko od pravdy. V těhotenství si s miminkem povídáme prakticky od samého začátku. Chválíme ho za to, že naše snídaně neskončila v záchodě, vyprávíme mu, co všechno společně zažijeme až vyleze ven, anebo se na něj naoko zlobíme, když nás silně kopne. Vnímáme to jako něco zcela přirozeného. A cítíme, že nám náš malý brouček rozumí. I nastávající maminky v zahraničí na svá ještě nenarozená miminka často mluví česky, i když žijí ve zcela jiném jazykovém prostředí. Nejenže je mateřština pohodlnější, ale zároveň tak miminko seznamují s kulturou, která je pro ně osobně důležitá.

👩‍🔬Jak to vidí vědci: Miminko už před narozením pozná, zda na něj mluvíme mateřštinou nebo jiným jazykem.💡

Že děti vnímají řeč už v matčině děloze, bylo dokázáno již v osmdesátých letech. Samozřejmě nám nerozumí, ale vnímají melodiku a rytmus. Už před narozením tak dokáží rozlišit, jak zní jejich mateřština, případně další jazyky, se kterými se dostanou do kontaktu. Ptáte se, jak na to vědci přišli? Měřili srdeční ozvy plodu při pouštění nahrávek v mateřštině a různých jazycích – na neznámou řeč miminka reagovala zvýšením pulzu. S nadsázkou se tak dá říct, že první lekce jazyka (ať už mateřského nebo cizího), začíná v bříšku, a to někdy kolem 22. – 25. týdne těhotenství, kdy se formuje sluch.

🐕 Jak to vidíme my v hafFUNu: Povídání si s miminkem v bříšku není jediný způsob, jak ho seznámit s dalším jazykem.💡

Mluvení na bříško v jiném než rodném jazyce může působit rozporuplně. Ne vždy se totiž dokážeme v naučeném jazyce vyjádřit stejně jako v mateřštině. A není za tím jen malá slovní zásoba. V mateřštině lépe pracujeme s emocemi. A věřte nebo ne, cítí to i ještě naše nenarozená miminka. Efekt zpomalení tepu a celkového zklidnění v reakci na matčin hlas je totiž mnohem silnější, pokud matka mluví svým rodným jazykem. S autentičností jazyka se přenáší také jeho kultura, nebo morální hodnoty – a to jen těžko nasimulujeme, pokud nejsme rodilí mluvčí. Jak tedy předat miminku povědomí o dalších jazycích už v bříšku, a nenarušit přitom vzájemné citové pouto nebo vlastní komfortní zónu? Dělejte dál to, co vás baví. Pusťte si svou oblíbenou anglickou písničku a klidně si ji zazpívejte spolu s nahrávkou. Poslouchejte audioknihy nebo podcasty v jazyce, kterým chcete své miminko obohatit. Je jedno jestli půjde o dětské říkanky, předporodní kurz nebo oblíbený seberozvojový titul. Nejde o slova, ale o melodii, rytmus a zvuk jako takový.

👶👀 „Co to ta ženská dělá? Myslí si, že mě tím rozesměje? No dobře, tak jo.“👀👶

Všichni máme své lepší i horší dny. I miminka. A tak se stane, že vytáhneme řvoucího vzteklouna z postýlky, položíme ho na přebalovák a doufáme, že vydrží bez jídla aspoň ty dvě minuty, než mu přehodíme čistou plenku. „Tak jak se dneska máš? Co budeme dělat? Napapáme se, oblečeme a vyrazíme na procházku. Co ty na to?” snažíme se ho uklidnit svým hlasem. A ono to funguje! Z malého mrzouta se stává fascinovaný pozorovatel. Hltá každé naše slovo.

👩‍🔬Jak to vidí vědci: Už čtyřměsíční miminko vnímá, jak utváříme zvuky, ještě než rozpozná daný jazyk.💡

Nemluvňata jsou mistry v oboru pozorování. A v prvních měsících jsou doslova fascinována našimi obličeji. Sice nerozumí tomu, co říkáme, ale všímají si, jak se pohybují naše rty nebo jazyk a jaké při tom vydáváme zvuky. Jak ukázala nedávná studie, zvládnou to i čtyřměsíční miminka. Tato časná schopnost rozeznat vzorce v tom, jak jsou zvuky vytvářeny, je základem pro pozdější učení jazyka. „Už krátce po narození by se o dítěti dalo říct, že je rodilým mluvčím svého jazyka,” konstatuje ve videodokumentu o řeči dětí z cyklu Česká věda, Kateřina Chládková, která se na výzkum osvojování jazyka u úplně nejmenších dětí specializuje. Přestože je produkce řeči u nejmenších dětí značně omezená, osvojí si zvukový systém rodného jazyka během prvního roku života. V prvních šesti měsících dokážou děti odlišit zvuky od jazyků, které nikdy ani neslyšely. Mohou například rozlišovat určité hindské kontrasty, které jsou pro dospělé anglicky mluvící náročné, nebo identifikovat jedinečné tóny v mandarínštině, i když vyrůstají v anglicky mluvící domácnosti. Tato jedinečná schopnost ale netrvá věčně. V průběhu dalších měsíců dochází k tzv. percepčnímu naladění / zúžení. Začínají se soustředit na zvuky, které slyší nejčastěji. Kojenci jsou ke své rodné řeči velmi citliví a vnímají rozdíly, které mohou měnit význam slov. Jak popisuje Kateřina Chládková, desetiměsíční miminko, které vyrůstá v anglicky mluvícím prostředí, rozliší „v” a „w” ve slovech vest a west, tedy nátělník a západ. Jeho vrstevník žijící v Čechách tento rozdíl neslyší, zato však rozliší „ť” a „č” nebo „ř” a „ž”. Tzv. Baby talk (= záměrně pomalejší mluva, důraz na artikulaci nebo používání krátkých vět) je pro miminka velmi nápomocný, protože zpracovávají informace pomaleji než my dospělí. I když význam slov začínají chápat až mezi šesti a osmi měsíci věku, povídáním si s nimi je učíme, jak vypadá struktura jazyka na úrovni hlásek a slabik. „Pomáhá jim to vydělovat slova z proudu řeči,” jak uvádí Filip Smolík z Psychologického ústa­vu AV ČR, a dodává: „První slova s významem děti začínají produkovat kolem prvního roku života, ale jsou v tom mezi nimi velké rozdíly. Pak už to jde poměrně rychle.”

🐕 Jak to vidíme my v hafFUNu: Mluvte na děti bez obav dalším jazykem – tak jak nejlépe umíte – přízvuk pochytí sami z písniček, říkanek nebo pohádek.💡

Výše zmíněná vědecká zjištění vyvolávají hned několik otázek. Jak tuto schopnost ovlivňuje vyrůstání v bilingvním domě? Mohly by děti tuto dovednost využít k tomu, aby se naučily zvukové vzory ve zcela nových jazycích? A jak to všechno využít pro zapojení dalšího jazyka do života našich nejmenších? Už čtyřměsíční miminka si dokážou propojit zvuk se zrakem – obklopte je proto jazykovými materiály, se kterými by si hráli jako malí rodilí mluvčí. Pomohou vám originální zvukové knížky, nazpívané dětské písničky, namluvené říkanky nebo obrázkové / pohádkové knížky s jednoduchými popisky. Děti musí slyšet slova mnohokrát a v různých kontextech, než je začnou sami aktivně používat.

🗣️👶 „Me big! Me say it myself!“ 👶🗣️

Dlouho předtím než slyšíme první slovo našeho miminka, si představujeme, jaké to asi bude. Jaký bude mít hlas, co vůbec řekne a jak to bude vlastně znít… a lehce znervózníme pokaždé, když dítě hrající si vedle toho našeho zběhle pojmenovává věci co zrovna potřebuje. Neustále si v hlavě opakujeme, že má ještě čas. Až bude chtít, promluví… Rozumí nám – vždycky se nějak domluvíme – a to je hlavní. A mnohdy chápe mnohem víc, než si vůbec dokážeme představit.

👩‍🔬Jak to vidí vědci: Už půlroční miminko přiřadí věcem pojmy a pozná chyby, i když ještě samo nemluví.💡

V šesti měsících, přestože děti ještě nemluví, dokáží přiřadit věcem pojmy a dokonce poznat chyby. V tomto věku je mozek velmi plastický, a tak děti doslova nasávají nová slova jak v mateřském, tak v cizím jazyce. Ve třech letech už dokáží slova kategorizovat a rozumějí jednoduchým větám. K plnému pochopení gramatiky je ale nutné, aby byly zapojeny obě mozkové hemisféry a byly mezi nimi vytvořeny pevné vazby. Má se za to, že k tomu dochází až kolem desátého roku života. Jak ale ukázal výzkum Psychologického ústa­vu AV ČR, už dvouleté děti mají povědomí o tom, že „něco jako gramatika” existuje. Děti si totiž v mateřštině nejrychleji osvojují ty gramatické jevy, které jsou třeba k rozlišení významu. „Používáme metodu zrakové preferen­ce, při níž se opíráme o to, kam se dítě dívá. Když před sebou vidí­te dva obrázky a slyší­te jejich pojmenování, spontánně se kouknete na obrázek, který slovo znázorňuje. Pokud dítě před sebou vidí kočku a psa a do toho slyší: ‚takový krásný kočička‘, chápe-li už shodu, podí­vá se nejprve na obrázek psa.“ Pochopení rodu je totiž v češtině zásadní. Naproti tomu malí Angličané zase rychleji ovládnou slovosled než koncovky slov, protože je v angličtině důležitější.

🐕 Jak to vidíme my v hafFUNu: Opakujte, opakujte, opakujte. A udělejte tu samou věc 10x jinak.💡

Zejména u malých dětí je jazyk spojen s tím, co zažily. Starší děti pro výuku dalšího jazyka bezesporu nadchne video, hra nebo film v jiném jazyce. Děti do dvou let se ale nejlépe učí skrze sociální interakce. V jedné zajímavé studii se 9měsíční anglicky mluvící kojenci učili čínsky buď prostřednictvím interakce s mluvčím nebo z nahrávek. Ti, kteří slyšeli mluvu osobně, vykazovali známky učení, druhá skupina však ne. Výzkumníci vyvozují, že se v průběhu dětství učí­me asi pět až deset nových výrazů denně. A to není málo. „Pou­hé povídání ale nestačí – zásadní je kvalita interakce s dítětem,“ jak upozorňuje Filip Smolík. Neznamená to tedy, že potomek výřečných rodičů na tom bude s rozvojem jazyka lépe než dítě z tiché rodiny. „Velice důležitým mechanismem ra­ného učení je sdílená pozornost. To zna­mená, že se s dětmi bavíme o tom, co je zajímá. Prohlížíme si s nimi knížky a uka­zujeme jim obrázky, vysvětlujeme,” uvádí Smolík. Nemusíme se však soustředit jen na mluvený projev. Před několika lety provedla University of Edinburgh výzkum, ve kterém našla přesvědčivé důkazy, že zpěv a melodie mohou být úžasným přínosem při učení jazyka. Ve svém experimentu si měly 3 skupiny zapamatovat nové fráze v maďarštině, a po 15 minutách je zopakovat. První skupina je slyšela namluvené, druhá skupina do rytmu, a třetí ve formě písně. Třetí skupina si dokázala vybavit mnohem více frází – a s mnohem větší přesností – než ostatní dvě skupiny.

Děti se učí nápodobou a neustálým opakováním. A v roce a půl používají cca 50 slov. Tak jak jim rozšiřovat slovní zásobu i v dalších jazycích? Existuje spousta možností, jak na to – nenásilnou a hravou formou. Stačí jen popustit uzdu své vlastní fantazii. Nebo jednoduše komentujte věci, které zrovna děláte – v krátkých větách (Now we’re going to set the table. We need three forks. One, two, three. One fork for you, one fork for me, and one fork for mummy. Now let’s put them on the table.).

🙈 🇨🇿🇬🇧 „Ale já nejsem confused – jen dvojjazyčnej!“ 🇬🇧🇨🇿 🙈

Znáte to. Procházíte se s kočárkem po parku a zastavíte se na chvíli na dětském hřišti. Vedle sedí parta puberťaček a i když nechcete, zaslechnete kousek rozhovoru.

• Hele, dneska jsem totally nestíhala, ten test byl fakt hard.
• Jo no, totální stress. Ale aspoň máme konečně chill.
• Jo, potřebuju fakt restart. Možná si dám večer nějaký movie.
• Good idea! Já asi hodím nějakej update na Insta a pak půjdu sleepovat.

Anglicismy vás pravděpodobně nijak nepřekvapí. Patří to k dnešní době. Míchání angličtiny s češtinou považujete za něco normálního. Ale co kdyby tak mluvil váš dvouleťák?

• Mamiii, chci cookie! Big cookie!
• Máš hlad?
• Nope, just cookie. Mňam mňam!
• Ale napřed oběd, OK?
• Oh nooo… but cookie first!
• Nejdřív ham ham, potom cookie.

Nejspíš byste začali panikařit. Pane Bože, co teď! Neumí pořádně česky, a už jsme ho totálně domotali. Vždyť nedá dohromady kloudnou větu. Jenže… u starších dětí nám to příjde jako součást dnešní doby, ale u miminek nám to přijde podivné? Osobní zkušenost sdílí Simona Berlakovich, autorka jazykových krabic: „Děti pocházející z vícejazyčného prostředí jazyky do 4 let míchají a je to zcela běžné. Většinou si zvolí jeden hlavní jazyk a vypůjčují si do něj slovíčka z těch ostatních – ze kterých si nesou silnější zážitek. Kolem čtvrtého roku však nastává switch a začnou reagovat jen jazykem zdroje, který slyší.” Každé dítě si najde svou vlastní cestu. Jak dodává Simona: „Dcera od narození kombinovala češtinu s angličtinou a sem tam přihodila i německé slovíčko. Ve 4 letech však nastal zlom. Po týdenním pobytu v Rakousku začala mluvit plynule německy (táta je Rakušan) a na všechny Čechy česky- bez míchání. S angličtinou pokračovala v situacích, kdy si hrála sama, třeba při role-playing nebo s maňáskem. Míchání jazyků je opravdu běžné a v pořádku.

👩‍🔬Jak to vidí vědci: Miminka vnímají jazyky paralelně, aniž by se jim pletly.💡

Při poslechu cizího jazyka dochází ke zhruba stejným procesům, jako při vnímání mateřštiny, jsou totiž aktivovány stejné části mozku. Ale na rozdíl od dospělých se tvoří u dětí oddělené a unikátní nervové dráhy pro každý jazyk. Neurovědci zjistili, že mozek dětí vyrůstajících se dvěma jazyky, mezi nimi dokáže velmi rychle rozlišovat. A učí se tak oba jazyky, aniž by se jim pletly. Proces vnímání jazyka probíhá u dvojjazyčných dětí paralelně. Že jde o dva různé jazyky a jejich použití je vázáno na určité situace, si začínají uvědomovat až kolem dvou let. A i když si čas od času vypůjčí slova z jiného jazyka, stále snadněji přechází z jednoho jazyka do druhého. A pokud máte obavy, že zavedením dvou jazyků miminku omezíte jeho slovní zásobu, nechte je zase klidně rozplynout. Výzkumy ukazují, že dvojjazyčné děti dosahují raných jazykových dovedností přibližně stejně, jako děti učící se jen jeden jazyk. A když se slovní zásoba bilingvních malých dětí zkombinuje, znají stejně nebo dokonce trochu více slov než monolingvní děti.

🐕 Jak to vidíme my v hafFUNu: Cílem není vychovat z dítěte dalšího „rodiláka”. Ale naučit ho se domluvit – srozumitelně a plynule.💡

Je třeba si uvědomit, že bilingvismus neznamená, že dítě ovládá dva jazyky na zcela stejné úrovni. V tom nejzákladnějším pojetí je definován jako znalost dvou jazyků a schopnost je používat v každodenním životě. Obavy z toho, zda může být tzv. umělý bilingvismus (zaváděný jazyk není mateřštinou rodiče) stejně efektivní jako přirozený bilingvismus (zaváděný jazyk je zároveň mateřským) provází snad každého rodiče, který se rozhodne v domácnosti mluvit i jiným než mateřským jazykem. A o to silnější jsou tito strašáci u miminek a dětí, které ještě nezačaly mluvit. Snad vás povzbudí výzkum z Madridu. Ten ukázal, že si i děti z jednojazyčných domovů mohou ve velmi raném věku vyvinout bilingvní schopnosti, a to i s jedinou hodinou řízené hry denně. Do 18týdenního programu zapojili miminka ve věku 7 až 33,5 měsíce a výsledky byly ohromující.

⏰🗣️ A opravdu platí, že čím dřív tím líp? 🗣️⏰

Rozhodně! Neznamená to, že se nemůžete dostat na úroveň rodilého mluvčího, pokud začnete s dalším jazykem až v dospělosti. Faktem ale zůstává, že při tom vynaložíte mnohem více úsilí. Obecně se má za to, že ke zlomu dochází kolem 6-7 let, kdy se výrazně mění plasticita mozku, a tak je učení dalšího jazyka později mnohem těžší. Vnímavost k řeči je ale nejvyšší v dětském věku a už kolem pátého roku života se schopnost napodobení zvu­ku cizího jazyka významně snižuje (zejména pokud jde o správný přízvuk a melodii). Pomocí EEG se dá dokonce zjistit, zda se člověk naučil daný jazyk ještě před třetím rokem života nebo až po něm. A i když si odmyslíme všechna vědecká fakta, která rané dětství pro výuku dalšího jazyka přináší, jedno je jisté. Pokud na děti mluvíme vícero jazyky, naučí se, že existuje více jazykových kódů, a pochopí, že mateřský je jen jedním z nich. 🙂