Jazyky jsou radost, ne starost – najděme si v nich zábavu. Protože když bude učení bavit a naplňovat nás, pak i naše děti. Pokud ve vás láska k jazykům je, neváhejte ji předat svým dětem. Dejme jim pocit, že je normální mluvit s jinými dalším jazykem, a třeba ne dokonale. Nenechte strach, aby vám v tom zabránil…
Bariéry nemají děti, ale my jako rodiče
Přivedení dalšího jazyka do života dětí je neuvěřitelně rozvíjí. Učí se zábavnou formou prostřednictvím her. Jazyk si osvojují tím, že s námi sdílí každodenní aktivity a bedlivě nás přitom pozorují. Nemusí nutně rozumět všemu, co slyší, ale chápou podstatu. Znají pár důležitých slov a zbytek rozluští z dalších vodítek, např. z neverbální komunikace nebo doprovodných předmětů. Nemají téměř žádné zábrany a častěji riskují. Pohání je touha po dorozumění se s lidmi kolem sebe. Neporovnávají se s rodilými mluvčími. Zopakují vše, co slyší. A mnohdy s bravurní výslovností, především pokud ještě nemají nastavená mluvidla na jeden mateřský jazyk.
Neumím pořádně gramatiku a chybí mi slovní zásoba … a neznamená to spíš, že se bojím mluvit?
Proč se učíme daný jazyk? Protože se chceme dorozumět, což je bezesporu základním cílem jakéhokoli jazyka. Je ale bezchybná gramatika a široká slovní zásoba tím správným klíčem? Čím menší děti jsou, tím snáze cizí jazyk vnímají. A není třeba jim přitom vysvětlovat gramatiku nebo s nimi donekonečna drilovat slovíčka. Přestaňme k jazykům přistupovat jako k předmětům, které se učíme ve škole, a které někdo neustále hodnotí známkami. Naši nejmenší jsou připraveni přijmout jakýkoli jazyk, pokud k tomu budou mít motivaci. Jednoduchá hra v angličtině je pro děti zábavou, která když se přelije v rutinu, přinese brzy ovoce. Děti milují zpěv, říkanky a pohádky – slova, fráze i gramatické struktury z nich pochytí, aniž by si toho všimly. Brzy ze sebe začnou sypat věty, aniž by tušily, co jsou to slovní druhy nebo časování. Rychlost, s jakou děti do sedmi let pochytí jazyky, bere dech. Nejenže se budete dmout pýchou a koukat s otevřenou pusou, ale možná se i trochu zastydíte, až vás začnou samy opravovat.
Někteří lidé vnímají jazyk i jako určitou formu prestiže. Milovníci luxusního oblečení taky nepůjdou do obchodu v teplákách, i kdyby měli hladovět… tak proč bychom se měli ztrapnit tím, že si v hospodě místo piva objednáme medvěda? Protože nikdo nejsme dokonalí. A stejně tak ani rodilí mluvčí. Přečtěte si e-mail od svého kolegy. Nebo si vyhledejte na WhatsApu zprávu od kamarádky. Je tam vše napsáno spisovně a bez hrubek? Ale chceme a potřebujeme vzájemně komunikovat. Tak to zkoušejme …
Hlavní překážkou v použití cizího jazyka v praxi je náš vlastní strach. Z nedokonalosti. Z chyb. Ale i ze samotné spontánní komunikace. Kolikrát vám už proběhla hlavou věta: „Nevím, jak to přesně říct, tak to radši neřeknu“? Chyba je dar. Díky chybám se posouváme dál. Čím horší naše znalost je, tím větší máme příležitost se zlepšit.
Mám strašnou výslovnost… a existuje vůbec ta „správná“?
Ve skutečnosti existuje téměř 40 různých britských přízvuků a dialektů, které se od sebe velmi liší. Učebnicovou „Received Pronunciation“ mluví asi jen 2-3 % britské populace. Takže ano, můžete mluvit jako princezna Kate, ale budete spíše výjimkou… Pravděpodobněji však budete znít jako Sheldon Cooper, nebo Phoebe Bufetová, protože jakožto generace odkojená americkými sitcomy, máme jisté fráze a hlášky v malíčku…
V předškolním věku jsou děti velmi citlivé k novým zvukům, intonaci a rytmu řeči. Tzv. plasticita mozku, tedy jeho schopnost se vyvíjet a tvořit nová spojení, umožňuje dítěti přesně zachytit a následně reprodukovat výslovnost a intonaci. Schopnost objevovat zvuky je u malých dětí důležitou fází učení se jazyka. Snadno zapamatovatelné písničky a říkanky jim v tom hodně pomůžou. Když děti vystavíme správným zdrojům, dokáží další jazyk pochytit nenuceně a s lehkostí.
Necítíte se natolik sebejistě, abyste pohádky předčítali sami? Sáhněte po knize s audio nahrávkou, kterých je na trhu už spoustu. A věřte, že až uslyšíte synovu oblíbenou nahrávku o hasičském autě každý den pětkrát po sobě, tak se i vaše výslovnost zaručeně zlepší. A pokud hledáte průvodce, který vám pomůže odstranit chyby ve výslovnosti jednou provždy, vyzkoušejte třeba diagnostické lekce s Frantou Bartákem. Má tak vytrénovaný sluch, že mu nic neunikne ani online, a navíc vás upozorní na největší záludnosti tak, aby vaše English nebyla Czenglish.
Angličtiny budou mít dost ve škole… ale není to pozdě?
Běžně si informaci zapamatujeme tak, že si ji uložíme v naší krátkodobé paměti (v levé hemisféře) a opakováním si ji uložíme do dlouhodobé paměti (v pravé hemisféře). U dítěte se pravá hemisféra vyvíjí rychleji a zůstává dominantní až do cca 3,5 let. Zapojení rukou a příběh (které dítě zpřítomní a vtáhne do procesu), aktivuje pravou mozkovou hemisféru, díky které se začnou vytvářet žádoucí neuronové spoje. Dítě tak učíme, aniž by o tom vědělo, a navíc má radost z tvoření, objevování a úspěchu. To, že manuální činnost dětí s předměty je nezbytným předpokladem pro úspěšný vývoj logického a operačního myšlení, potvrdily výzkumy švýcarského vývojového psychologa J.Piageta, který tak empiricky prokázal tezi J. A. Komenského: „Šikovnost rukou se mění v šikovnost v myšlení.“ „Vynecháním“ levé části mozku, a využitím tak přímo dlouhodobé paměti, se učíme rychleji. Taky si snáze vybavíme běžně nepřístupnou informaci, protože jsme ji přijali podvědomě.
V pozdějším věku, typicky po třetím roce života, se dominance začíná pomalu přelévat do levé (řečové & učící se) hemisféry. Kouzlo „bezděčného nasávání informací“ kolem šestého roku mizí a nastává nepopulární éra „biflování“. Učení se levým mozkem totiž vyžaduje vědomé úsilí.
Otevřená mysl ke světu a dalším kulturám je klíčová
Byli jste někdy v zemi, kde není angličtina zrovna populární? Možná jste od místních nebo známých dostali předem jednu radu: „Zkus je pozdravit, nebo zahájit konverzaci v jejich rodném jazyce.“ Jakákoli snaha je totiž lepší než nic. Ukážete, že si jich a jejich kultury vážíte. A často pak sami přepnou do angličtiny, aby vám komunikaci usnadnili.
Vžijme se na chvíli do opačné role. Stojíte na zastávce autobusu a osloví vás cizinec. Lámavou češtinou se ptá, kdy jede nejbližší spoj do centra. Mluví heslovitě, neintonuje správně, ale vy mu rozumíte. Pochopíte jeho situaci a poradíte mu. A možná máte i hřejivý pocit z toho, že se na jakékoli úrovni pokusil o konverzaci ve vaší mateřštině. I když je jeho výslovnost dost vzdálená té vaší… Dokázali jste to. Dorozuměli jste se. A o tom to přece celé je…
Není průšvih, že nemluvíme jako rodilí mluvčí. Zato je obrovská škoda, když kvůli strachu z vlastní nedokonalé výslovnosti promarníme období dětské zvýšené citlivosti na jazyky. Dejte se do pohody, pusťte si písničku… a kdyby vás ještě tížily nějaké obavy při nastartování dalších jazyků u vašich dětí, klidně se ozvěte.
